Postupem času jsem se propracovala k jehlicím, háčku a nakonec odkoukala šití od babičky. Ten tvůrčí proces mě nesmírně bavil. Zároveň mě ale vždycky fascinovalo, jak dokáže oblečení změnit váš pohled na sebe samu. Jak dokáže změnit náladu, to, jak se cítíte ve vlastním těle, jak vás vnímají ostatní, nebo to, jak samy sobě věříte. Oblečení pro mě odjakživa byl prostředek k tomu, jak říct, kdo jsem, aniž bych musela promluvit. Jak ukázat, že jsem silná, i když jsem si v danou chvíli ani trochu nevěřila. Ať se dělo cokoli, moje šaty tu pro mě vždycky byly, aby mě podržely a nenechaly padnout na zem. Doslova.